Radomír Voznica a Zbyněk Reichert

„Se Zbyňkem jsem seznámil na VŠ v Liberci v roce 1980. V létě jsme vlakem vyrazili do Varny. Jeli jsme z Děčína navštívit Berlín, pak revoluční Varšavu. Nočním spojem jsme se pak vydali k Černému moři. Ráno nás překvapili sovětští celníci. Ptali se nás, co tam děláme. Nevěřícně zírali na československé cestovní pasy. U Varny jsme přespávali v opuštěném táboře. Jednou jsem při návratu z pláže nenašel svůj batoh, který jsem si schoval v křoví. Pak jsme měli jen smůlu. Ráno přijel policajt. Řekl, že spát pod širákem je u nich zakázáno. Následující den nás vyhostili ze země. Domů jsme jeli vlakem přes Budapešť. Nic nemaje, zakoupil jsem džíny a digitální hodinky pro tátu. U nás jsme jezdili na výlety o víkendech. Zajímavé bylo setkání s paní Vlkovou z Bránova (hrdinka povídky Oty Pavla). Na černobílé fotce jsem s batohem vpravo. Letos jsme se sešli na 57. MFF a stanovali na festivalu „Krásný ztráty“ (barevné foto). Denně chodím s maminkou Věrkou (88) na Bohemku. Zbyněk denně chodí se psem Yukinou do lesa a cestuje po světě. Voláme si, píšeme a posíláme fotky už 42 let. To to uběhlo!!“

První postřehy Radomíra a Zbyňka při putování Prahou.

Po 42 letech opět společně vyrážíme s plnými batohy na Expedici, letos Pacific Prague Trail 2023. Co nás asi čeká? Co zažijeme? Koho potkáme? Zvládneme to vůbec? Zbyněk a Radomír. Spolustudenti z VŠST v Liberci.

Probíráme, proč nás vyrazili, když jsme na černá vrata prováděli vlastní improvizovanou signální expozici manuálně poháněnou baterkou.
Zbyněk navrhuje příští rok zahrnout do putování konečně i náš nádherně nasvícený Pražský hrad. U R. tímto nápadem na novou instalaci došlo k okamžitému osvícení, což je i viditelné.
Čelovky a Petřín v akci.
Občerstvovací zastávka, dnes ICE Tea Station. Hřejeme si ruce a ledový čaj na Staroměstském náměstí na našem vařiči. Nikdo si nás nevšímá. Jsou zvyklí.
Dostali jsme mapu Pacific Signal Trail. Probíhá porada a plánování cesty vpřed s tím, co všechno v rámci šetření sil mineme a vynecháme.
StaroMák. Radomír sleduje vyvrtanými otvory v ocelovém válci vnitřní řetěz vytvořený sériově spojenými modrými diodami. Co se děje, sděluje Zbyněk. Ten hlásí poznané vedení Tripu. Nebo volá Obytce do Liberce. Pro nás je toto ideální instalace. Tichá, dostupná a bez front.
Velitel expedice Zbyněk uvažuje, jak a kudy dále. Šerpa Radek očekává jeho moudrá slova.
Po vzoru procházejících zahraničních skupin je vytvořena naše vlastní turistická skupina. Nečekaně se k ní připojuje mladá rodina se svítícím balónem. Podařilo se nám ji setřást až u Prašné brány.
U Prašné brány se u Radomíra začíná projevovat únava. Vytvoří s mladou zahraniční kytaristkou duo. Oba se snaží se zaujmout rychlé kolemjdoucí. Marně.
Náměstí Republiky. Na vše tu jsou obrovské fronty. Jako dříve (za našich putování) v NDR na maso, v Polsku na alkohol a v Sovětském svazu na všechno. Oslovila nás nadšená divačka s otázkou, co jsme za instalaci a zda jí posvítíme na cestu. Byla někde z jihu. Mezi Táborem a Budějicema a stále se krásně smála. Přímo zářila!!
Konečně byl náš cíl dobyt! Jsme na místě, kde se odpočítává čas na Pacific Prague Trail 2024. Okamžitě vypukne oslavný déšť. Vyfasujeme slušivá oranžová ponča a zapomeneme vztyčit státní vlajku. Nerozkládáme stan ani karimatky. Radormír jest unaven. Zbyněk pokračuje do Holešovické tržnice.
Holešovická tržnice.
Zátiší s těžkými turistickými batohy, kde je všechno na velkou pouť, a s novými plecháčky. Vítání půlnoci, oslava úspěšné expedice a setkání se spoustou inspirativních POTníků. Podařilo se.