První postřehy Viktorky Rys při putování Prahou
„Na Pacific Prague trail jsem si normálně sbalila batoh jako vždycky, to zvládnu už docela rychle.
Nejdřív jsem šla pouští a měla žízeň, ale naštěstí jsem našla minerální pramen. Docela pěnil a byl dozlatova zbarvenej, asi dost železitej. Dost mi chutnal, tak jsem si ho vzala tři litry. Pak jsem řešila, kde se vyčůrám, ale byla jsem zrovna v horách, takže jsem to mohla udělat, kde jsem chtěla. Když jsem šla kolem vodopádu, tak jsem si v něm vyprala ponožky. Potom přišla brutální bouřka a viděla jsem spoustu sobů, kteří nebyli vůbec plachý.
Překvapení bylo, že jsme objevili jeskyni, ve které jsme viděli nádhernej východ měsíce. Východ měsíce v jeskyni, to jsem viděla poprvý v životě. Když už jsem se chtěla zabydlet, tak jsem zjistila, že nemám pitnou vodu, tak jsem začala zvonit na lidi. Byly tam nějaký domy, myslela jsem, že někdo by mi mohl vodu dát. Nikdo neotvíral, až konečně otevřel okýnko jeden pán, lahev mi naplnil a díky němu jsem si mohla uvařit večeři.“
